Honza Kotlář

Rozhovor: Asii jsem si během pár měsíců zamiloval

Honza Kotlář 19. Prosinec 2016
Web

Těsně před koncem roku 2016 Vám přinášíme rozhovor s dobrodruhem Michalem. Michal je digitální nomád. Píše blog #CzechGeekOnTheWay a z dálek pracuje pro BizzTreat.com.

Jak se mu cestuje po Asii? Proč jezdí stopem? V jaké asijské zemi si dokáže představit život? Jaká dobrodružství na svých cestách zažívá?

Udělejte si pohodu, Vánoce už jsou skoro za dveřmi. Přečtěte si rozhovor o splněných snech a cestách. Ať se i Vám v roce 2017 pár snů splní.

Hezký den, Michale. Moc děkuji za možnost udělat s Vámi rozhovor. Dnes to bude trochu jiné, než je obvyklé v rozhovorech s expaty. Vy expat nejste, ale milujete cestování, je to tak?

Cestování mám opravdu rád a i když nežiji v zahraničí trvale, doma se často jen otočím a zase vyrážím na nějakou tu cestu vstříc novým dobrodružstvím.

Mirissa (Srí Lanka) - jedna z nejkrásnějších pláží jakou jsem kdy spatřil.

Mirissa (Srí Lanka) – jedna z nejkrásnějších pláží jakou jsem kdy spatřil.

Povězte nám prosím, kdy jste začal cestovat? Co byl první impuls?

Pořádné cestování začalo s mým prvním studijním pobytem v zahraničí. Na cestě na Taiwan, kam jsem jel ještě s několika přáteli cestovat, jsme si udělali mezizastávku v Bangkoku na jeden měsíc a jako cestovatelští zelenáči se vypravili na čtrnáct dní prozkoumat nádhernou a často opomíjenou zemi, Myanmar neboli Barma.

Výstup na nejvyšší horu Taiwanu

Výstup na nejvyšší horu Taiwanu

Táhlo Vás to vždy směr Asie? Nebo Vás v nějaký čas nadchlo i cestování po Evropě?

Asii jsem si během pár měsíců doslova zamiloval. Využil jsem možnosti ji procestovat během prázdnin ve škole a vytěžit tak ze studijního pobytu maximum. Největší výhodou jsou ceny ubytování a dopravy, a tak jsem se během půl ročního pobytu podíval třeba do Hongkongu, Číny, Malajsie nebo Singapooru a ještě stihl objet celý Taiwan na motorce s minimálními náklady. V Evropě je to občas potíž s ubytováním a ta doprava, taky není úplně nejlevnější. Přesto jsem si oblíbil Anglii, kam jsem dojel v lednu roku 2015 stopem na další studijní pobyt a kde jsem cestoval třeba na kole.

Las Palmas (Kanárské ostrovy) - Nejlepší místo v Evropě, kam uniknout před zimou.

Las Palmas (Kanárské ostrovy) – Nejlepší místo v Evropě, kam uniknout před zimou.

Pracujete také na svých cestách? Nebo jezdíte čistě ochutnávat atmosféru a kulturu?

Od doby kdy jsem dokončil vysokou školu jsem měl štěstí na super partu kluků z Bizztreat.com, kteří mi nabídli možnost práce na dálku, a tak nyní cestuji jako správný digitální nomád s notebookem v podpaždí a batohem na zádech.

Jak u Vás probíhají přípravy na cestu?

Většinou to nechávám na poslední chvíli. Informace o dané zemi kam cestuji se dozvím většinou od rodiny, hlavně prarodičů, kteří mě včas upozorní na všechna možná rizika. Zbytek co potřebuji si zjistím po cestě a sbalím se vším všudy do jednoho 12 kilového batohu.

Co jste si zamiloval na svých cestách po Taiwanu a Bali? A co byste naopak nejraději vytlačil ze svých vzpomínek?

Na Taiwanu miluji lidi, bezpečnost, jídlo, klima a nádhernou přírodu. Bali jsem si vybral hlavně kvůli vhodným podmínkám pro surfování a tím i větší komunity digitálních nomádů, jako jsem já. Zatím co Taiwan si dokážu představit jako destinaci pro život, Bali je pro mě spíše exotika, kam se rád vrátím si zasurfovat, ale život si tam kvůli značné korupci a mafii moc představit nedokáži.

Michale, vzpomenete si na svůj největší cestovatelský zážitek?

To je velmi těžká otázka. V rychlosti mě napadá, třeba když jsem dojel stopem do Anglie a po cestě spal na útesech v Doveru, nebo když jsem si koupil kolo za 40 liber a šlapal na něm 10 dní po anglickém pobřeží se stanem a spacákem až do Skotska.

Z cesty do Skotska na kole za pouhých 40 liber

Z cesty do Skotska na kole za pouhých 40 liber

Jak jste se domluvil na Taiwanu nebo na Bali?

V obou zemích není problém se domluvit anglicky a na Taiwanu jsem využíval svoje základy čínštiny, které jsem si osvojil během studia. Taky jsem učil taiwanské děti anglicky a ty mě na oplátku pomáhali s výslovností mé čínštiny.

zastávka v Malajsii při cestě na Srí Lanku

Zastávka v Malajsii při cestě na Srí Lanku

Vidím, že hodně stopujete a že jste se takhle naposledy dopravil z Istanbulu do Česka. Klobouk dolů! :) Je Vaším cílem minimalizovat náklady nebo zažít co největší dobrodružství?

Děkuji. Tohle bylo super dobrodružství, když jsem se vracel se Srí Lanky, tak jsem se letěl jen do Istanbulu a zbytek dorazil stopem. Abych pravdu řekl, kdybych letěl rovnou do Prahy, tak by to bylo levnější. Stejně to bylo se stopem do Anglie. Když jedete někam na půl roku studovat, potřebujete spoustu věcí. Ty já jsem si bohužel na stop vzít s sebou zkrátka nemohl, protože bych je neuvezl, a tak jsem paradoxně hodně prodělal po finanční stránce, ale rozhodně toho nelituji, protože je to jak říká hlavně o tom zažít nějaké to dobrodružství.

Zastávka v Dubají při cestě domů ze Srí Lanky

Zastávka v Dubají při cestě domů ze Srí Lanky

Posílal jste někdy z Vašich cest něco do ČR? Nebo naopak, nechal jste si poslat něco poštou na Bali nebo do Taiwanu? Pokud ano, jaká byla Vaše zkušenost?

Jelikož jsem jeden čas na Taiwanu žil, tak když jsem odjížděl, chtěl jsem nějaké věci poslat domů, abych pokračoval jen s batohem. Využil jsem tenkrát Taiwanské pošty a vše bylo bez problémů. Když jsem ale něco posílal na Taiwan, trvalo to tři měsíce, než jsem balíček obdržel.

Jak funguje v exotických zemích, které jste navštívil, pošta? Máte nějakou zkušenost?

Taiwan funguje dobře, jen je dobré napsat adresu čínsky, protože jen minimální množství poštovních doručovatelů, dokáže zásilku doručit podle adresy napsané anglicky. Pohledy co posílám přátelům nebo rodině, většinou dorazí bez potíží.

Co byste poradil ostatním, kteří se chtějí vydat podobným cestovatelským směrem? Kde mají začít hledat informace?

Poradil bych jim, aby se nechali někým inspirovat, moc nad tím nepřemýšleli, dodělali pár věcí co je doma potřeba, koupili si letenku nebo sbalili batoh a vyrazili. Začněte sledovat některého z cestovatelů věřte, že brzo budete chtít také něco podobného zažít!

Pro koho taková cestovatelská dobrodružství rozhodně nejsou? :)

Stop je pro všechny co na to mají odvahu. K tomu být digitální nomád je pak potřeba trošku štěstí a nebo cokoliv s čím se dá živit ze zahraničí. Ale věřím, že každý kdo má na podobné cestování chuť na něj dosáhne.

Azorské ostrovy (Portugalsko) - kdybych si mohl vybrat místo jen kvůli přírodě, byly by Azorské ostrovy.

Azorské ostrovy (Portugalsko) – kdybych si mohl vybrat místo jen kvůli přírodě, byly by Azorské ostrovy.

Kam povedou Vaše cesty nyní?

Po Novém roce pojedu za teplem a vlnami do Asie, čekám ještě na akční letenku, ale už brzy se o mé další cestě dozvíte z facebookové stránky nebo blogu.

Děkujeme Vám za odpovědi. Hodně cestovatelských úspěchů.


Poslat balíček kamkoliv

Zažíváte podobná dobrodružství? Nebo žijete již nějaký ten rok na jednom místě, ale mimo Českou republiku? Ozvěte se nám. Váš život za hranicemi nás baví.

Podělte se o Váš příběh. Napište nám také na hello@delibarry.com :)

Napsal Honza Kotlář 19. Prosinec 2016 v kategorii Život za hranicemi
Honza Kotlář

Rozhovor: Žijeme ve Švýcarsku, ale Češi zůstaneme

Honza Kotlář 12. Prosinec 2016
Web

Pokračujeme v seriálu rozhovorů s Čechy žijícími v zahraničí. Tentokrát jsme vyzpovídali Hanku, která žije se svým manželem ve Švýcarsku kousek od Bernu.

Jak se celé pětičlenné rodině podařilo sžít s prostředím, kulturou a obyvateli ze Švýcarska?

Rozbalte si švýcarskou čokoládu a pusťte se do čtení :-)

Hezký den, Hanko. Je těžké stát se “Švýcarkou”? :)

Nevím, jak je to těžké pro ostatní, ale u nás se to sešlo dost náhodně a rychle. Upřímně řečeno, my jsme cíleně Švýcarsko nehledali, ono si našlo nás. Manžel dostal zajímavou pracovní nabídku, a musel se rychle rozhodnout, jestli ji přijme.

Hana Hurábová - DeliBarry - Lieselotteweg Männlichen

Lieselotteweg Männlichen

Pomyslela jste si někdy v životě, že budete žít ve Švýcarsku?

Žít chvíli v zahraničí byl můj sen, ale že to bude Švýcarsko, to by mě nikdy nenapadlo!

Co vás přesně do Švýcarska přivedlo? V jakém městě v tuto chvíli žijete?

Jak už jsem zmínila výše, do Švýcarska nás přivedla manželova práce. V létě 2014 dostal nabídku tady pracovat a na podzim jsme se stěhovali. Bydlíme ve vesnici asi 20 kilometrů od hlavního města Bernu, na kraji regionu Emmental, který je známý svým typickým sýrem s dírami :)

Váš blog je plný užitečných a praktických rad. Namátkou Jak obléct děti na turistiku, 12 důležitých věcí, co s sebou vzít na piknik, také hodně tvoříte. Co pro vás byla ta největší motivace založit si online deník?

Největší motivací zpočátku byla rodina a přátelé v České republice, aby věděli, kde a jak žijeme. Také jsem chtěla, aby byl blog (adinajustina.blogspot.cz) vzpomínkovým deník pro nás, jako zmapování jedné etapy našeho života. Pak jsem si uvědomila, že by moje příspěvky mohly pomoci stejně aktivně založeným rodinám při plánování, kam tady vyrazit s dětmi na výlet. A jelikož jsou i dny, které nejsou vhodné pro venkovní aktivity, můžete na blogu najít i kreativní tipy pro deštivá odpoledne :)

Jste maminkou 3 dětí, to je velká rodina na stěhování. Děti jsou všichni Češi?

Naše dvě starší děti se narodily v Praze, nejmladší tady ve Švýcarsku. To ovšem neznamená, že by se dcera automaticky stala Švýcarkou, jak je to běžné třeba v Americe. Tady jsou na získání švýcarského občanství hodně přísná pravidla. Takže jsme všichni Češi a tak to nejspíš i zůstane.

cof

Hanka ví, Jak obléct děti na turistiku

Protože jste ve Švýcarsku krátce, napadá mě otázka, jak se domluvíte?

Švýcaři jsou velmi dobře jazykově vybavení, takže zpočátku nebyl vůbec problém domluvit se anglicky. Ale od začátku našeho pobytu se učíme německy. Navíc bydlíme v oblasti, kde se mluví bernským dialektem, takže se v podstatě musíme učit dva jazyky najednou. A i když samozřejmě ještě nemluvíme plynně (k tomu máme opravdu ještě daleko), místní dokážou ocenit, když se snažíte mluvit po “jejich”.

Došla jsem k článku Evropa je jedna velká vesnice, kde se pravděpodobně poprvé vyznáváte ke stěhování do Švýcarska. Jak jste se s tímto krokem smířili vy jako rodina? A co příbuzní a kamarádi?

Děti byly v době stěhování ještě malé, takže si celou změnu zpočátku moc neuvědomovaly. Pro ně bylo hlavně důležité, že jsou s námi. Pro naše rodiče a kamarády to byl opravdu šok, protože jsme s nimi možnost, že se budeme stěhovat, dopředu neprobírali. Nechtěli jsme je plašit, dokud nebude všechno jisté. Naštěstí náš všichni v našem rozhodnutí podpořili a přáli nám štěstí.

Jak často se jezdíte podívat na rodnou hroudu do České republiky?

Jezdíme třikrát ročně – na Velikonoce, na pár týdnů letních prázdnin a na Vánoce. Mezitím jezdí návštěvy za námi, takže letos jsme se rozhodně necítili odtržení od rodiny a přátel :)

Jaké je Švýcarsko? Co jste si na něm zamilovala? A je něco, co naopak ráda nemáte?

Švýcarsko jsme si s manželem zamilovali doslova na první pohled. Je tady nádherná příroda, kterou nás baví na našich výletech objevovat. Pak taky samozřejmě miluju švýcarský sýr a čokoládu :) Jednou z věcí,  nad kterou nám však ze začátku zůstal rozum stát, bylo, když jsme zjistili, že Švýcarsko je země, kde se prakticky nekrade. Lidé tady běžně nechávají nepřivázaná kola před domem nebo grily a zahradní nábytek na neoploceném dvorku. I nám se jednou stalo, že jsme nechali před domem auto s klíčkem v zapalování a ráno stálo netknuté na svém místě. To nelze nemilovat :) Ale ve větších městech je to asi jiné.

cof

Na druhou stranu je Švýcarsko trochu zvláštní tím, že je hodně sešněrováno předpisy, které není radno porušovat.

Jací jsou Švýcaři? Našla jste si ve Švýcarsku spřízněné duše?

O Švýcarech se říká (a oni sami to přiznávají), že jsou vůči cizím lidem uzavření a docela dlouho trvá, než si někoho pustí k tělu. Musím to zaklepat, ale měli jsme tady ohromné štěstí na lidi (i když ne všichni jsou Švýcaři) a díky nim se tady necítíme tak sami. Naše děti si tady vcelku rychle našly kamarády a už se v pohodě domluví, což nás velmi těší. Díky jejich kroužkům poznáváme další rodiče a snažíme se budovat další vztahy a pomalu se integrovat mezi místní.

cof

Předpokládám, že hodně přátel a rodinu máte v ČR. Jakým způsobem komunikujete?

Díky Bohu, že žijeme ve 21. století a existuje internet! Takže kromě klasického telefonického kontaktu hodně využíváme Skype a další aplikace, které nám komunikaci usnadňují.

Nechala jste si někdy poslat z domova něco opravdu velkého? Nebo něco, co milujete?

Ještě jsem tuto možnost nevyužila, ale vždycky nad ní uvažuju, když nám dojdou zásoby českých piškotů, které děti milují. Naštěstí k nám vždycky jede nějaká návštěva, anebo my jedeme do Čech, takže zásoby vždy doplníme.

Jak často posíláte balíčky a co je jejich obsahem? Máte nějakou zkušenost, která stojí za zmínku?

Vzhledem k tomu, že Švýcarsko není členem EU je zasílání mezinárodních balíčků docela drahou záležitostí. Navíc každý balíček podléhá celnímu řízení. Takže jsem se do toho “dobrodružství” ještě nepustila.

Jak funguje švýcarská pošta?

Se švýcarskou poštou máme zatím velmi dobré zkušenosti. Velkým překvapením pro nás ze začátku bylo, že ke každé domovní schránce patří ještě skříňka na objemnější dopisy nebo balíčky. A ta není zamčená. Souvisí to s tím, jak jsem zmiňovala výše, že se tady prakticky nekrade. Pokud se balíček do skříňky nevejde, pošťák ji jednoduše nechá přede dveřmi, kde jej pak nedotčený najdete.

Poslední otázka: chybí vám něco z Čech?

Rodina a přátelé, to musím zmínit na prvním místě. Pak taky české pivo :)

Hanko, moc děkujeme za Váš čas :) Ať se Vám daří!


Zvládli byste podobné dobrodružství? Nebo vám bude stačit poslat ze Švýcarska švýcarský nůž či hodinky? Objednat balíček si můžete pomocí tlačítka níže :-)

Poslat balíček do/ze Švýcarska

Žijete i vy v zahraničí a chcete se podělit o svůj příběh? Napište nám také na hello@delibarry.com :)

Napsal Honza Kotlář 12. Prosinec 2016 v kategorii Život za hranicemi
Honza Kotlář

Rozhovor: Míša Canbulat a její turecké dobrodružství

Honza Kotlář 31. Říjen 2016
DeliBarry_Blog13

Pokračujeme v seriálu rozhovorů s Čechy žijícími v zahraničí. Tentokrát jsme vyzpovídali Míšu Canbulat, která žije se svým manželem v turecké Antalyi.

Jak si zvykla na zcela odlišnou kulturu, jídlo, nové výzvy v zaměstnání a další zajímavosti?

Rozhovor je opravdu dlouhý a informačně nabitý, takže nebudeme dále zdržovat. Pusťte se do čtení :-)

Hezký den, Míšo. Jak jste se dostala až do Turecka, konkrétně do Antalye?

Také přeji hezký den v DeliBarry. :)

Vlastně jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že bych žila v Turecku. Dle mého názoru to byla souhra náhod a také z velké části osud. Mé první kroky směřovaly na Severní Kypr, kde jsem nějakou dobu pracovala a seznámila se s mým manželem. Manželova rodina žila a nadále žije v Antalyi. Když jsem do Antalye přijela poprvé tak to byla láska na první pohled. Byl to pro mě ráj. Krásné počasí, moře, čerstvé ovoce a zelenina, úžasní lidi a žádný shon co jsem znala z Čech. Věděla jsem, že tady chci žít. Nedávno jsem propadla nostalgii a o mé cestě na Kypr a mém životě v Turecku  napsala článek na můj blog – Moje Turecko.

delibarry - Michaela Canbulat - turecko 7

Jak moc se liší Antalye od Istanbulu?

Řekla bych, že rozdíl je velký. Často to přirovnávám k rozdílu mezi Prahou a Brnem. Tak jako Praha tak i Istanbul je velkoměsto plné lidí z celého světa. Doprava je šílená. Lidé spěchají. V Istanbulu je málo míst, kde by si děti mohly klidně hrát venku v parcích. Život zde je dražší než v jiných tureckých městech. Ale je tady hodně pracovních příležitostí. Istanbulu je moderním a historii propletým místem.  Všichni milujeme Istanbul pro jeho atmosféru. Je to jako být v jiném světě.

Za to Antalya je jako Brno. Je menší a milejší. Žije tady okolo 1 milionu obyvatel. Počet se pak navyšuje v letní sezoně, kdy sem přijíždí hodně lidí pracovat. Máme tady krásné moře, parky. Krásné počasí během celého roku. Lidé jsou tady uvolněnější a moc nespěchají. Nemáme tady až tak velké problémy s dopravou. Antalya je moderní město. V létě je tady hodně turistů a tak i místní jsou na cizince zvyklí.

Prozraďte nám prosím, jak vypadá stěhování do tak daleké země? Co jste si do Turecka vezla, když jste se stěhovala? Co už jste nedokázala přepravit?

Moje stěhování bylo jednoduché. V té době jsem byla mladá a mé osobní věci se vešly do jednoho kufru. Za to teď kdybych se měla vracet do Čech tak bych musela hodně přemýšlet co udělat s nábytkem, domácími spotřebiči a dalšími osobními věcmi.

Jak často se jezdíte podívat na rodnou hroudu do České republiky? Je to pěkná dálka, určitě víc, než 2 500 km. Jak se dopravujete?

Ano je to velká dálka, ale letecké spojení mezi Českou republikou a Tureckem je skvělé. Hodně z nás také létá do Vídně. Já jsem jedna z mála co létá málo, tak jednou za rok, ale ostatní krajané létají minimálně dvakrát do roka a to na Vánoce a přes letní prázdniny.

Co jste si na Turecku zamilovala? A co naopak nemáte ráda?

Já Turecko miluju. Turecko je mým domovem. Vlastně jsem musela nad vaší otázkou dlouho přemýšlet. Jediné co tady nemám ráda je místní politika.

Turecko je známé svou pohostinností. Turci prý mají smysl pro rodinu a tradice. Jak to funguje v rodině vašeho manžela?

Ano Turci jsou velice pohostinní a velice rychle vás přijmou do rodiny. Pro Turky je nejdůležitější rodina a kolem ní se všechno točí. Turečtí tatínci jsou úžasní. Hodně se dětem věnují a hodně z nich také pomáhá manželce s domácností. Někdo by se mnou také nemusel souhlasit, ale já takové Turky mám kolem sebe. Tradice se dodržují, ale záleží odkud dotyčný Turek je a jak byl vychován. Jsou velké rozdíly mezi lidmi ve městech a na vesnicích. Lidech za západu či východu Turecka.  Turci jsou muslimové, ale dnes mezi nimi najdete i ateisty či nepratikující. Co mají, ale všichni společného je láska ke své vlasti.

V rodině mého manžela to funguje skvěle. Maminka a tatínek mého manžela už jsou v důchodu. Manžel má jednu starší sestru a jednoho mladšího bratra. Sestra ani maminka nejsou zahalené a obě dvě jsou velice moderní ženy. Bratr žije v Americe. Bydlíme blízko sebe a navštěvujeme se několikrát do měsíce. Jsem ráda, že je máme blízko sebe hlavně kvůli dětem. Manželova rodina je typické moderní turecká rodina, která nedává důraz na náboženství a tradice.

Jaké to je být ženou v Turecku? Je něco, co vám nevyhovuje? A pokud ano, respektují to muži kolem Vás?

Myslím si, že jsem trošku v jiné situaci než místní ženy. Byla jsem vychovaná v Evropě a to je má kultura a tu si udržuju. Mám také velké štěstí, že žiji v moderním městě. Nemám žádný problém tady být ženou. Je, ale samozřejmě nutné se přizpůsobit místní kultuře aspoň z části. Tím mám na mysli hlavně styl oblékání a chování k mužům. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by mě nějaký muž nerespektoval jen proto, že jsem žena. Muži mi byli vždy nápomocni.

delibarry - Michaela Canbulat - turecko 1

Co v Antalyi děláte? Pokud to není tajemstvím. 😉

Věnuji se turečtině. Mám štěstí, že mou prací je mé hobby. Dávám individuální kurzy turečtiny osobně i přes Skype, překládam, tlumočím a bloguji. Více se čtenáři dočtou na mých webových stránkách www.turectina.com .

Povězte nám prosím více o vašich podnikatelských záměrech.

Momentálně jsou mé plány ještě v plenkách. Mám v hlavě pár projektů, které bych chtěla realizovat v České republice. Až nastane čas, vypustím tu novinu do světa :-)

Co byste poradila čtenářům, kteří zvažují stěhování do Turecka? Pomůže jim, když budou číst třeba Váš blog? Můžete zmínit nějaké zajímavé články z blogu? Případně nějaké zkušenosti, na které se musí před stěhováním připravit?

Hlavní je si stěhování dobře promyslet. Jet do Turecka s tím, že ho budu brát takové jaké je a s otevřeným srdcem pro nové věci a situace. Můj blog může čtenářům nabídnout užitečné informace například o tom co je třeba zařídit před a po přestěhování  a také jaký život v Turecku je z pohledu jednoho z nich, krajana, který se zde usadil: Život v Turecku po teroristických útocích.

Vaříte doma výhradně tureckou kuchyni nebo si občas vzpomenete na českou? Vidím, že jste pekla domácí baklavu, povedla se?

Vařím jak česká tak turecká jídla. Samozřejmě je jednodušší vařit turecká a to hlavně proto, že jsou rychlá a nemám problém se sháněním ingrediencí. Miluju tureckou kuchyni,  protože je zdravá a v Antalyi mám vždy možnost koupit čerstvou zeleninu i maso. Z české kuchyně můj manžel miluje například česnečku, koprovku, náš český bramborový salát, který máme vždy o vánocích a také třeba české pomazánky. Hodně věcí nám tady chybí a tak máme dvě možnosti buď si to přivést z Čech nebo si to zkusit sami udělat. A tak jsem se třeba pustila do domácích povidel, tvarohu a domácího českého chleba. Za těch 8 let tady jsem se naučila dělat většinu tureckých jídel a teď naposledy jsem se pustila do baklavy. Tchyně mě moc pochválila, prý se mi povedla líp než jí. To mě opravdu moc potěšilo.

delibarry - Michaela Canbulat - turecko 4

Máte v Turecku české známé?

Ano mám. V Turecku je docela velká krajanská komunita, do ní také  počítám naše bratry a sestry Slováky :-) Například v Istanbulu se scházejí každoročně na Mikuláše, který pořádá místní krajanský spolek www.krajaneistanbul.cz. Do Turecka jsem také dostala svou spolužačku ze základní školy a tak mám spřízněnou duši blízko sebe. Sem tam se dohodneme, že si uděláme český den a to pak většinou děláme řízky nebo kachnu se zelím :-)

Předpokládám, že hodně přátel a rodinu máte v ČR. Jakým způsobem komunikujete?

V dnešním světě je to jednoduché. Já využívám Skype, ale také třeba Whatsapp nebo Viber.

Nechala jste si někdy poslat z domova něco opravdu velkého?

Ano. Když se mi měl narodit můj první syn poslali mi rodiče do Turecka kočárek. Byla jsem překvapena, ale dorazil rychle a bez problému.

Jak často posíláte balíčky a co je jejich obsahem? Máte nějakou zkušenost, která stojí za zmínku?

Balíčky posílám sem tam třeba mým studentům nebo když mě někdo o něco speciálního požádá. Zkušenosti mám dobré. Některé věci, ale neprojdou přes hranice a to hlavně jídlo, kosmetika, nože, léky a alkohol.

Jak funguje turecká pošta?

Hodně lidí se bude divit, ale funguje skvěle. Pohyb zásilky se dá sledovat přes internet a pokud v balíčku není nic zakázaného je balíček do týdne až dvou doručen.

Poslední otázka: chybí vám něco z Čech?

Chybí. Hlavně to jak v Česku lidé rádi sportují a chodí za kulturou do divadel, muzeí nebo na různé kulturní akce.

Jinak mi opravdu nic nechybí. Už jsem určitým způsobem „poturčená“, mám zde rodinu a Turecko se stalo mým domovem.


Zvládli byste podobné dobrodružství? Nebo vám bude stačit poslat z Turecka pár kousků výborné baklavy? Objednat balíček si můžete pomocí tlačítka níže :-)

Poslat balíček

Žijete i vy v zahraničí a chcete se podělit o svůj příběh? Napište nám také na hello@delibarry.com :)

Napsal Honza Kotlář 31. Říjen 2016 v kategorii Život za hranicemi
Honza Kotlář

Rozhovor: Jak se žije Čechům v Belgii?

Honza Kotlář 28. Červen 2016
DeliBarry_Blog

Sympaťačka Míša Dörflerová žije v belgickém Bruselu. Píše blog 1001 Voyages Gourmands věnovaný jejím třem velkým vášním: dobrému jídlu, fotografii a cestování.

Jak se do Belgie dostala? Jak se jí tam žije? Jak komunikuje s přáteli v Čechách?

Dozvíte se v tomto velmi úsměvném rozhovoru.

Hezký den, Míšo. Jak jste se dostala až do Belgie, konkrétně do Bruselu? Co vás přivedlo k tomu přestěhovat se?

Hezký den i Vám. :) Po státnicích jsem chtěla odjet na prázdniny dopilovat francouzštinu někam do zahraničí a v Bruselu jsem měla pár kamarádů z Erasmu, na který jsem do Belgie vyjela rok předtím, tak jsem si tedy jela udělat dva měsíce prázdnin ve fajn společnosti. Docela rychle jsem si tu našla první práci a hodně přátel z celého světa, a tak se z letních prázdnin vyklubalo 6 let a možná ještě déle. :)

Co jste si do Belgie vezla, když jste se stěhovala?

Vzhledem k tomu, že jsem jela na dvouměsíční prázdniny, vezla jsem si jen dobrou náladu, foťák, letní oblečení na dva měsíce, počítač, knihy a tak :)

Brusel je již váš domov? Nebo považujete ještě za domov ČR a víte, že se jednoho dne vrátíte?

To se nedá říct jednoznačně. Beru to tak, že mám dva domovy, dva jazyky, dva bankovní účty, dva okruhy přátel, atd. ČR je pro mě domov v tom smyslu, že tam mám rodinu a přátele z dětství, psa, zahradu rodičů, kde v létě očesávám ovoce… to je takový ten starostlivý a štědrý český domov, jestli víte, co myslím. :) V Bruselu pracuji, živí mě to tu, mám ráda frankofonní prostředí a možnosti sociálního vyžití – je tu pořád co dělat. Jednou bych se chtěla vrátit domů nebo třeba do Španělska – někam blíž k hezké přírodě, až se budu chtít usadit.

Co jste si na Belgii zamilovala? Kvůli čemu byste se znovu přestěhovala do Belgie znovu, kdybyste byla v Čechách a měla tu možnost opět se rozhodnout, kde budete žít?

Počasí! :) (to byl vtip) Nejvíc jsem si asi zamilovala možnost být mezi lidmi z celé Evropy, čímž se člověk obohacuje i o jiné kulturní bohatství než to české. Lidé jsou tu více příjemní a usmívají se více než v Čechách. Přístup doktorů je daleko osobnější a důslednější, navíc je tu zdravotní péče přeci jen cenově přístupná na rozdíl od jiných zemí. Dále má speciálně Brusel široký výběr dobrých restaurací a najdete tu tolik cizích kuchyní! Na druhou stranu ze mě Belgie udělala vybíravou osobu, co se týká čokolády, francouzských vín a speciálních belgických piv.

Jinak v dnešní době bych volila spíše země jako Anglie, Španělsko, možná Jižní Amerika či Austrálie na nějaký čas – ale to je asi tím, že mám ještě chuť zkusit něco jiného. :)

delibarry-1001voyagesgourmands-zivot-belgie

Co v Belgii děláte? Pokud to není tajemstvím. 😉

Začínala jsem v kanceláři agentury CzechTourism pro Belgii a Lucemburk, strávila jsem tam pár posledních měsíců její existence a byla to moc příjemná zkušenost. Pak jsem díky studiím v ekonomickém směru pracovala v korporátních financích a v bance, nyní pracuji ve firmě, která spadá pod jednu bankovní asociaci a poskytuje evropským bankám pan-evropské e-autorizační řešení online plateb.

Co byste poradila čtenářům, kteří zvažují stěhování do Belgie? Pomůže jim, když budou číst třeba Váš blog? Můžete zmínit nějaké zajímavé články z blogu?

Ať určitě přijedou! :) Na nějaký čas je Brusel fajn a zejména na získání nějaké praxe ať už v rámci stáží v českých organizacích či EU institucích, nebo jen tak v mezinárodních firmách. Nebudu lhát, Brusel mi nikdy nepřišel jako atraktivní destinace (není zkrátka tak populární jako třeba Paříž, Londýn či Barcelona) – to město se musí zažít a během těch pár měsíců nebo let, kterých tu lidé stráví, rozhodně budou mít o zábavu postaráno. Navíc je tu celkem levné ubytování v porovnání s Londýnem nebo Paříží. Je to neskutečně multikulturní město, které se kromě čůrajícího panáčka a vaflí chlubí třeba nádhernou secesní architekturou, krásnými parky či kulturním vyžitím. A když vám je smutno po Čechách, je tu rozrostlá česká komunita a děje se tu plno českých či slovenských akcí. U mě na blogu se čtenáři mohou inspirovat v sekci „Život v Belgii“, kde píšu o akcích a navštívených místech – čtenáři se tu tak mohou inspirovat, kam o víkendech z Bruselu vyjet (pomalu, ale jistě se sekce bude rozrůstat). Ze zajímavých článků určitě doporučuji si přečíst 10 důvodů, proč je Brusel ideální město pro expaty, dále se pak na léto jistě bude hodit článek o belgickém pobřeží a brzy by se měl také objevit můj seznam oblíbených restaurací v Bruselu či článek o tom, co v Belgii ochutnat.

Jaká je v Belgii kuchyně? Chutná vám více, než typická česká (bezmasá) kuchyně? 😉

Belgická kuchyně je z části podobná té naší, místy trochu zdravější než ta klasická česká. Jí se tu hodně maso s omáčkami, jako třeba hovězí v omáčce nebo masové kuličky s rajčatovou omáčkou, jehněčí, mořské ryby, krevety, a v neposlední řadě slávky jakožto slavné „moules frites“. Velmi populární přílohou jsou zde hranolky (někteří Belgičané je jedí neustále) nebo slavný „stoemp“, což je vlastně bramborová kaše s přidanou zeleninou. Ze zeleniny se tu pak hojně jedí artyčoky, batáty, čekanky, chřest, oranžové melouny (ty jsem v Čechách často nezažila, ale dnes je tomu možná už jinak). Jinak v té klasické belgické kuchyni moc bezmasých jídel nenajdete, leč hodně „brasseries“ (belgických hospod) servíruje i italské těstoviny (v 60. letech sem přišlo plno Italů za prací, tak se to odráží i na kuchyni) a hodně jídel běžných v Belgii je převzatých z klasik francouzské kuchyně (třeba jako mé milované slané koláče quiche, salát s kozím sýrem, či dezerty jako moelleux au chocolat či tarte tatin, jenž mi chutnají daleko více než české zákusky). Navíc je Brusel plný restaurací z celého světa – oblíbila jsem si tu marockou či libanonskou kuchyni. Obecně je tu v restauracích příjemnější servis a porce jsou často menší než v Čechách, což je dobře. Víno se tu pije k jídlu častěji (a to klidně i o pracovní pauze) a piva se tu degustují a pijí v menším množství než v našem půllitru a každé pivo má svoji speciální sklenici. Hm, o jídle bych vám mohla povídat dlouho. :)

Máte v Belgii české známé?

Mám. Bydlela jsem 3 roky v domě, který pronajímá Češka žijící v Belgii již několik desítek let. Strašně hodná paní – kdybyste někdo sháněl ubytování, kontaktujte mě přes blog a pošlu vám kontakt! :) Žilo nás tam tenkrát více Čechoslováků a s těmi, co tu zůstali, jsem v kontaktu dodnes. Dále znám pak lidi z českých akcí, přes známé, anebo třeba jen tak z ulice nebo barů, kdy na mě někdo promluvil česky. :) Opravdu není těžké si tu najít české kamarády, pokud to někdo vyhledává.

Předpokládám, že hodně přátel a rodinu máte v ČR. Jakým způsobem komunikujete?

Komunikuji po skypu, mailu nebo telefonu, s některými třeba přes aplikaci Wazzup. Ale nejlepší to je stejně osobně a na to se vždy těším, až přijedu do ČR a po dlouhé době je uvidím naživo! :)

Nechala jste si někdy poslat z domova něco opravdu velkého?

Záleží, jak definujete „něco velkého“. :) Jednou jsem si nechala poslat kufr s věcmi a to přes známého autem. Větší balíky, cennosti a kufry řeším takto a ty menší poštou, a teď se těším, až vyzkouším vaše služby! :)

To rádi slyšíme a balíček z Belgie doručíme. Jak často posíláte balíčky a co je jejich obsahem? Máte nějakou zkušenost, která stojí za zmínku?

To záleží, jak často zrovna jezdím do Čech – kolikrát mám plný kufr jen věcí, co vozím rodině. Když mám delší pauzu nebo má někdo narozeniny, na kterých nemohu být, tak posílám balíčky. Většinou jde o věci jako dárky, knížky, lahve s francouzským vínem, pralinky nebo belgickou čokoládu na vaření. Nějaké léky či potravinové doplňky, mletý mák a hrubou mouku si naopak nechávám posílat z Čech.

Jak funguje belgická pošta?

Jako hodně belgických podniků, to je takové kafíčko, pohodička, zkrátka „no stress“. Jinak funguje celkem podobně jako u nás, ale má své speciality. Třeba jednou si spolubydlící objednala fotoaparát přes internet, a belgický pošťák ji nechal ten balík na ulici před vraty do domu – na chodníku v rušné ulici, kde si to kdokoliv mohl vzít. To prostě nepochopíte. Pak jsem jednou dostala dopis, který by z Bruselu odeslán 4 měsíce před datem doručení. Naopak se mi líbí, že hodně menších obchodů Carrefour má svůj poštovní koutek, odkud můžete posílat dopisy a balíčky, nebo si je vyzvedávat, a nemusíte tak přímo na poštu (třeba už to je v ČR teď také, to nevím?).

Ráda cestujte. Můžete nám prozradit, jaké všechny země jste navštívila? Kde jste byla nejdál?

Ano, pár zemí jsem navštívila – země jako Itálie, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko, Turecko, Tunisko, Řecko, Thajsko, Skotsko, Anglie, Lucemburk, Německo, Holandsko. Často jezdíme do Francie, kde je tolik různých oblastí a každá má co do sebe – máme to kousek a já Francii miluji. Minimálně dvakrát do roka jezdíme do Španělska si trochu užít slunce, tepla a dobrého jídla. Nejdál jsem byla teď na podzim v Peru a Bolívii – dvě země, do kterých jsem dlouho chtěla. Poslední dobou jezdím moc ráda i do Čech a letos snad konečně projedeme na kolech jižní Moravu. :)

Potřebovala jste někdy z cest posílat zásilky do jiné země?

To myslím, že ne. Vždy jsem vše nějak zázračně nacpala do kufru. :)

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Musím naplánovat příští dovolenou – chtěla bych na Island a po Vánocích do Puerto Rico, na Kubu či Guadeloupe, tak uvidím, jak se to podaří. Jinak budoucnost neplánuji. Užívám si přítomnost a dělám, co mě baví, vzdělávám se v tom, co mě zajímá a to mě posouvá, ono se to nějak vyvine a zajímavým příležitostem jsem vždy otevřená. :)

Poslední otázka: chybí Vám něco z Čech?

Humor. Rodina a přátelé. Lesy a krásná česká příroda s vlnící se krajinou. Praha, protože je to nádherné město. Hodně mi chybí takový ten způsob trávení letních víkendů po česku, jako „jdeme k rybníku, k řece, jdeme do lesa na houby, borůvky“ atd. :)

Tak to by bylo asi tak všechno :-)

Také jste si během čtení vzpomněli na někoho v zahraničí, komu byste chtěli poslat balíček?

Není nic jednoduššího :-)

Poslat balík

Žijete i vy v zahraničí a chcete se podělit o svůj příběh? Napište nám na hello@delibarry.com :-)

Napsal Honza Kotlář 28. Červen 2016 v kategorii Život za hranicemi